Nikdy nespoléhejte na vzorník v obchodě ani na malý vzorek na zdi. Barva se mění podle světla. Nakupte vzorky ve dvou až třech odstínech a natřete je na velké čtverce (alespoň 30 × 30 cm) přímo na zeď vedle nábytku. Nechte je uschnout dva dny. Ráno, odpoledne a večer při umělém světle sledujte, jak se barva chová. Zjistíte, že některý odstín ve dne vypadá skvěle, ale večer zešedne nebo zežloutne. Teprve potom se rozhodněte.

Vlhkost dřeva se dá ověřit jednoduše. Klepněte dvěma poleny o sebe – suché dřevo vydá jasný, dutý zvuk, mokré zní tupě. Spolehlivější je vlhkoměr, který změří čerstvě rozštípnutou plochu. Pokud naměříte nad 25 procent, dřevo ještě nevyschlo. Když kamna dostanou suché palivo, hoří delší dobu, méně kouří, nezanáší komín a při stejném množství dřeva předají znatelně více tepla.

Než se začne s montáží, je potřeba si ujasnit skladbu konstrukce od krytiny až po sádrokarton. Kdo přeskočí jednu vrstvu nebo ji udělá „naoko", ten to za pár let předělá. V podkroví platí dvojnásob, že úspora na materiálu nebo času se vrátí jako vlhkost, plíseň a popraskané stropy.

Největší mýtus se týká takzvané „popravčí sekery". Většina seker vystavených v expozicích nepochází z rukou kata. Kat používal při stětí zpravidla meč, nikoli sekeru. Sekera se objevuje až později, často jako nástroj k jiným účelům. Pokud tedy u exponátu uvidíte sekeru označenou jako popravčí, ověřte si, zda je v popisku uveden konkrétní pramen. Bez něj jde o domněnku.

Nakonec si výstup ověř. Model umí plynule napsat i nesmysl. Zkontroluj fakta, čísla, názvy a logiku. U delších textů si nech nejdřív poslat osnovu, schval ji a teprve pak nech vygenerovat celek. Tím ušetříš čas i opravy. Dobrý prompt není ten nejdelší, ale ten, ze kterého je jasné, co má vzniknout, rady pro rekonstrukci koho a v jaké podobě.

Správné zacházení není o síle, ale o směru a pravidelnosti. Kdo rozkládá pomalu, na rovném podkladu a s vědomím, kde má ruku, tomu gauč vydrží mnoho let. Kdo spěchá a tlačí, ten si koleduje o opravu už po pár měsících.

Když nástroj odpoví špatně, většinou není problém v modelu, ale v zadání. Prompt není zaklínadlo, ale pracovní instrukce. Čím přesněji popíšeš, co má vzniknout, tím méně budeš výsledek opravovat. Vyhni se frázím jako „napiš něco o" nebo „udělej to lépe". Model neumí číst myšlenky, pouze text, který dostane.

Praktický tip: než do muzea vyrazíte, projděte si odborné katalogy k dějinám práva. Zjistíte, jak vypadaly skutečné popravčí meče, jaké měly značky a jak se lišily od běžných zbraní. Na místě pak snadno rozpoznáte exponát, který je jen dobově laděnou replikou. A pokud vás zajímá temná část pražské historie, ptejte se po popravištích jako lokalitách – jejich příběh je doložený lépe než osudy konkrétních předmětů.

Začni tím, co na konci. Místo „napiš článek o zahradě" napiš „napiš 400 slov o pěstování rajčat ve skleníku, rady pro rekonstrukci člověka, který to dělá poprvé, s důrazem na zálivku a větrání". Urči formát: odstavce, seznam, tabulka, e-mail. Urči tón: věcný, přátelský, odborný. Urči rozsah: počet slov, vět nebo odstavců. Pokud výstup závisí na datech, vlož je přímo do zadání, neodkazuj na ně.

Typické chyby se opakují. Zadání je moc obecné a model si domýšlí zbytek. Chybí cílová skupina, takže výsledek sedí všem i nikomu. V zadání je několik protichůdných požadavků, například „krátce a vyčerpávajícím způsobem". Chybí formát, takže dostaneš blok textu místo tabulky. A pak je tu tichý předpoklad, že model zná kontext z předchozí konverzace. V novém okně nezná nic, musíš ho uvést.

Jak si prohlídku nastavit, aby měla smysl Muzea často pracují s atmosférou víc než s fakty. Je proto užitečné číst popisky pozorně a všímat si formulací jako „údajně", „podle pověsti" nebo „připisováno". Tam, kde stojí jen „popravčí nástroj", chybí datace i místo nálezu. Právě tyto údaje přitom rozhodují o tom, zda předmět vůbec mohl sloužit k výkonu práva. Vyhněte se zvyku fotit si exponát a odcházet – text na štítku bývá jediná informace, kterou později dohledáte jen obtížně.

Když výsledek nesedí, nezačínej znovu od nuly. Uprav jeden parametr a zkus to znovu. Přidej větu „vynech fráze typu…", „nepoužívej odborné termíny bez vysvětlení", „piš v druhé osobě jednotného čísla". Pokud model odpovídá moc dlouze, dej tvrdý limit. Pokud moc krátce, řekni, co má rozvést. Iterace po malých krocích vede k cíli rychleji než přepisování celého zadání.

Odděl instrukci od vstupu a uveď příklad Když do jednoho bloku smícháš zadání, kontext a data, model si je plete. Piš ve vrstvách: nejdřív úkol, pak kontext, pak vstupní text. Pomůže i krátká ukázka požadovaného výstupu. Místo „udělej z toho shrnutí" dej „shrň text do tří odrážek, každá maximálně patnáct slov, začni slovesem". Příklad funguje lépe než deset přídavných jmen.