Po dvou letech můžu říct, že cesta k japandi stylu nebyla procházka růžovým sadem. První měsíc jsme po večerech nadávali na nedostatek místa, na to, že nemáme kam dát věci z chodby a že se v bytě nedá rozložit kufr na dovolenou. Postupně jsme ale našli rytmus. Klíčem je vybírat každý kousek s rozmyslem, investovat do kvalitního slatted frame pod matraci, který zajistí správné větrání a prodlouží životnost lůžka, a nebát se přizpůsobit si nábytek na míru. Dnes už bych neměnila. Když vejdu domů, dýchne na mě klid, teplé dřevo a ticho. A to je přesně to, co člověk po dni v kanceláři potřebuje. Japandi style interiors nám daly víc než jen hezký byt – daly nám prostor pro ži


A pak přišla chyba. První varianta naší obývací stěny byla příliš tmavá. Myslela jsem si, že tmavě antracitová bude působit elegantně. Místo toho místnost připomínala jeskyni. V bytě o velikosti 42 metrů čtverečních každý tmavý kus nábytku prostor zmenšuje. Musela jsem sáhnout po světlém dřevě a krémové barvě. Zásadní poučení zní – domácí barevnou paletu musíte testovat na zdi každý den v různých světlech. Nalepit vzorník a pozorovat. Ráno je jiné světlo než v pět odpoledne. A večer při lampě zase úplně jiné. Nakonec jsem zvolila tlumenou šalvějově zelenou. Není to klasická zelená, spíš taková našedlá, která ladí s terakotou i same


Co bych dneska udělala jinak? Možná bych se nebála sytějších odstínů hned od začátku. A určitě bych neřešila názor sousedky, která tvrdila, že terakota je jen pro důchodce. Každý byt je jiný, každá rodina jiná. Někdo potřebuje pohodlí pro spaní hostů, jiný zase klid na práci. Klika-klik mechanismus naší pohovky už máme za sebou přes tři sta rozložení a ani jednou nezaskřípal. To je lepší než jakákoli paráda. Pokud zrovna přemýšlíte nad změnou, začněte u jedné zdi. Jedna barva, která vás bude bavit. A pak přidávejte postupně. Domácí barevná paleta se totiž nerodí za jeden víkend. Vaří se pomalu, jako dobrý gul